Tesařovská kaple v Kořenově
Kazatelská stanice Tanvaldského sboru Ochranovského seniorátu Českobratrské církve evangelické

Kazatelská stanice Kořenov-Tesařov vznikla v roce 1903 pro německé evangelíky luterské církve augsburského vyznání. Farností patřili k Jablonci n.N. a ke kazatelské stanici s dnes rozpadlým kostelíkem v Dolní Smržovce (jeden zvon z něj je dodnes ve věži tesařovské kaple). Před vybudováním kaple se místní evangelíci shromažďovali k bohoslužbám jednou měsíčně v hostinci Zvonice (Glockensteinbaude), který patřil Karlu Neumannovi. Vedle občanů Rakouska-Uherska sem na bohoslužby přicházeli i evangelíci z území pruského Slezska, tedy z Němeského císařství. Pocházeli především z (dnešních) Mýtin za Jizerou, a možná i z dalších míst. Hlavními osobami tu byli brusiči E. a R. Nitsche-ovi, sklář J. Fischer, pekař Kamill Neumann se ženou Celestýnou. Nejdůležitější ale byl exportér Konrad Neumann z Jabloneckých Pasek, rodilý z Kořenova. A právě on si umínil, že si evangelická skupinka postaví kostelík.

V listopadu 1903 proto vznikl Spolek pro stavbu kostela. Iniciátor Konrad Neumann však přecenil možnosti své i místních lidí. Navržený projekt v novogotickém slohu byl příliš ambiciózní, navržená budova příliš velká. A nadto Neumann 17. dubna 1907 zemřel. Horlivost a plány na stavbu kostelíka obnovil farář Pommer po svém příchodu r. 1908. Byl nyní navržen jen malý kostelík. Ale i tak bez pomoci dodnes existujícího německého Spolku Gustav Adolf Werk by se záměr těžko realizoval. Farář Pommer navyšoval darované finanční prostředky přednáškovými cestami po Německu, především ve Slezsku.

Plány na stavbu připravil mladý Otto Bartning (1883 - 1959), později proslulý stavitel sakrálních staveb. Tehdy však ještě nebyl profesorem, dokonce neměl ještě ukončené odborné studium, bylo mu 26 let. Základní kámen byl požen v den Nanebevstoupení Páně 20. května 1909. Byl u toho představitel Spolku Gustav Adolf Werk Dibelius. Práce přes léto rychle poračovala a 20. října 1909 byla slavnost vysvěcení nového kostelíka za přítomnosti superintendenta Gummi z Ústí n. L. Kázal farář F. Blankmeister z Drážďan. Před kostelem, protože se dovnitř všichni účastníci ani nevešli. V silně skalnatém terénu byl okolo kostelíka roku 1911 založen i hřbitov. Rakouská vrchnost však nedovolila na tomto místě pohřbívat. Terpve když místnímu truhláři Ullmannovi roku 1913 zemřely dvě dcery a on je bez ptaní pochoval vedle kostelíka, rakouské úřady ustoupily a hřbitov schálily.

Přešly dvě války. Na tu poslední je tu blízko památka v podobě bunkru, který měl chránit silnici od Harrachova. Po konci druhé světové války získala kostelík spolu se třemi dalšími budovami Jednota bratrská. Asi v roce 1956 byl kostelík opraven a byl využíván pro letní bohoslužebná shromáždění, ekumenicky otevřená. V roce 1959 přešel plně do vlastnictví Jednoty bratrské. Kostelík spravoval i opravoval především tanvaldský sbor Jednoty bratrské. Dnes tu organizuje letní bohoslužebná shromáždění tanvaldský sbor Jednoty bratrské, od r. 2000 pod názvem Ochranovský sbor při Českobratrské církvi evangelické. 4.2.2009 odkoupil kostelík od Jednoty bratrské Ochranovský seniorát při ČCE. V letech 2013 – 2016 prošel kostelík celkovou rekonstrukcí – interiér i exteriér. Kostelík je zdaleka viditelný ve dne, ale i v noci díky nasvícení přitahuje pozornost.